www.skalnicky.cz Zpět na úvodní stránku
 
Výstavy a akce
Zajímavé rostliny
Pro
začátečníky
Skalky pro inspiraci
Bude Vás zajímat...
Ze světa hor
Adresy pěstitelů
Informace o klubech

Formy a kultivary podléšek
se zaměřením na jejich květy


2.část povídání o rodu Hepatica

Květ Hepatica nobilis

V tomto pokračování "Povídání o podléškách" se budu snažit být konkrétnější. Měl by to být jakýsi obraz o rozsahu či počtu pěstovaných druhů, kultivarů a typů s několika přiloženými fotografiemi, aby ten, kdo by s pěstováním podléšek chtěl začít, věděl do čeho jde.
V 1.díle "povídání" jsem psal již o zvláštní schopnosti vývoje některých druhů, ale i o vysoké schopnosti ke křížení, kde nám zejména Japonci mohou posloužit příkladem.
Budeme si povídat:
- o podléškách s květem jednoduchým;
- o podléškách plnokvětých;
- o podléškách s poloplnými květy;
- o křížení a vzniku nových kultivarů.
Opět zdůrazňuji, že témata nebudou zpracována vyčerpávajícím způsobem, spíše přehledně, informativně. Domnívám se, že to bude zájemcům pro začátek stačit.

Podléšky s jednoduchým květem

Různorodost jednoduchých podléšek Hepatica nobilis




















Hepatica nobilis v přírodě

Budeme se zde zabývat květy druhu evropské provenience, Hepatica nobilis var. nobilis (na snímku vlevo - z přírodní lokality). S touto rostlinou máme možnost se u nás setkat bezprostředně na mnoha místech v přírodě.
Trochu si to utřídíme, a to podle barev a tvaru, protože to je většinou okolnost, kvůli níž se květiny pěstují.
V přírodě rozlišujeme tři základní barvy podléšek – modrou, růžovou a bílou, ale také lila – nafialovělou. Ta se vyskytuje na příhodné lokalitě (například pod horou Milešovkou) v důsledku zkřížení rostlin modré a růžové barvy.















Hepatica transsilvanica v přírodě Další skupina jednoduše kvetoucích podléšek, kterým se věnujeme, je velice krásný druh
Hepatica transsilvanica za nímž je nutno cestovat do rumunských Karpat, chcete-li rostlinu vidět v přírodě, případně hledat tam odchylky. To je však náročné, neboť hlavní překážkou je skutečnost, že tyto podléšky kvetou velmi časně - nejméně o měsíc dříve než Hepatica nobilis.
V horách Transsilvánie je všude sníh a ony kvetou téměř pod sněhem, ponejvíce na osluněných místech, kde jsou brzy roztáté lysiny. V té době tam skutečně nikdo snadno nemůže a po odkvětu už nikdo nezjistí, jak ty rostliny kvetly. Navíc rostou obvykle na strm ých zalesněných svazích, kde chůze po sněhu není nic příjemného. Hledači odchylek to tedy nemají lehké. Pro zajímavost - Hepatica transsilvanica dala základ pro mnoho kultivarů a kříženců. O tom však dále.


Růžová Hepatica nobilis v přírodě

Již v přírodním prostředí záhy poznáme, že květy podléšek značně varírují, a to co do odstínu dané barvy - od světlé po temnou - včetně barvy tyčinek, ale také co do počtu korunních lístků (6 až 12) a co do jejich tvaru, tj. od kratších zaokrouhlených až po delší nebo užší a paprskovitě rozprostřených. Také velikost květů našich podléšek varíruje od 2,5 cm do cca 4 cm v jejich průměru, přičemž barva u poupat je podstatně tmavší a velikost čerstvě rozkvetlého květu menší, než do jaké může ještě během asi 14 dnů dorůst.


Je dobře to vědět, abychom s těmito údaji kalkulovali, například při vytváření pestrého hnízda podléšek v zahrádce. Samozřejmě, že i barevně odlišné trsy, situované solitérně někde pod keř, jsou svým způsobem zářivým jarním klenotem. S tím vším počítají i profesionální pěstitelé a snaží se tyto barevné individuality izolovat a popřípadě u nich ještě vylepšit velikost a tvar květů. Prodávají je potom jako „Výběr“ podstatně dráže, přičemž je množí převážně generativně. Zvlášť pěkné výpěstky s ustálenými vlastnostmi potom dostávají jména, pod kterými jsou uváděny v katalozích a umožňují sběratelům konkrétní objednávku. Dnes jich existuje opravdu již hodně, uvádím proto pro orientaci jen několik takových pojmenovaných rostlin, a to v českém překladu. Jde o zahraniční výpěstky, kde jsou také omezeně k získání. U nás profesionálně množeny nejsou, neboť jak jsem uvedl dříve, množení kultivarů podléšek je značně ztrátové pro naše zahradníky a tím i nezajímavé. Bohužel.


Hepatica nobilis ´Prickel´

Kultivary od Hepatica nobilis, množené v zahraničí:

´Prickel´ - (označovaný též jako ´Freckles´) bílý květ s modrými stříkanými skvrnami;
´Modrý zázrak´ – kvete velkým, tmavě modrým květem;
´Alabaster´ – květ bílý narůžovělý;
´Mořské oko´ – sytě modrá barva květu s dlouhými bílými pestíky;
´Lichtensteinská bílá´ - šest kulatých bílých okvětních plátků a malým nažloutlým středem;
´Oelandská noc´ – barva temně modrá, ze Švédska;
´Oelandské nebe´ – velmi světle modrá barva;
´Bibo´ – nejtemnější modř vůbec, květy na nízkém stonku – původ Švédsko;
´Giselle´ – velké bílé květy v neobvyklém množství;
´Cremar´ – celá serie rostlin růžové barvy s listy krepovanými a s mramorovou kresbou;
´Odette´ – růžové, velké, miskovitě utvářené květy na dlouhých stoncích, výpěstek A.Händela.

Hepatica nobilis ´Blaues Wunder´

´Blaues Wunder´ (na snímku vlevo detail květu) se vyznačuje výrazně sytě modrou barvou. Autorem výpěstku je Jürgen Peters z Německa, který si tuto pěknou barvu považuje.



Existuje ještě další řada kultivarových rostlin, většinou však bez názvu, případně ještě nezavedených do prodeje.









Hepatica ´Labutí jezero ´

Některé z mnoha kultivarů od Hepatica transsilvanica, množené v zahraničí:

´Labutí jezero´(´Schwanen See´) - překrásná jemná růžová barva petalů s červenými pestíky (vlevo);
´Karpatská koruna´ – velký, levandulově modrý květ o průměru až 5 cm (M.Ahlburg), kvete relativně později s až 18 petaly v 1 květu;
´Rosea´ (Lilacina) – uváděn pod obojím názvem, velký květ v starorůžovém odstínu;
´Loddon Blue´ – světle modrý anglický kultivar;
´Eisvogel´(Ledňáček) – květ sněhobílý, petaly na spodní straně namodralé;
´Supernova´ – nejtemnější fialová barva od Hep. transsilvanica, hvězdicovitý tvar květu.



Hepatica transsilvanica ´Pure White´ Hepatica transsilvanica´Pure White´ - mimořádně cenná čistě bílá podléška z rumunské Transsilvánie, je klenotem v každé sbírce podléšek.





Tyto zahraniční výpěstky jsou jistě zajímavé a cenné. Domnívám se však, že i v našich přírodních podmínkách lze najít spoustu barevně i tvarově odlišných rostlin, s kterými je možno potom vytvořit bez velkých nákladů a bez mimořádné péče velmi působivé prvky či skupiny, které každoročně oživí naši jarní zahradu.


Podléšky plnokvěté

Různorodost plnokvětých podléšek Hepatica nobilis a Hepatica japonica
















Téměř nedostupným snem každého „podléškáře“ bylo před 15 až 20 lety vlastnit plnokvětou podléšku, která má vedle své krásy ještě tu výhodu, že kvete téměř měsíc, zatím co květenství podléšky s květem jednoduchým je ukončeno opylením, okvětní lístky opadají a rostlina se připravuje na násadu a uzrání nažek. Dnes je tento sen již splnitelný. Jen je třeba si připravit plnější peněženku.

U květu plnokvěté formy došlo totiž k přeměně plodolistů a tyčinek na okvětní lístky! Přeměna je variabilní, vzniknuvší lístky mohou být větší, menší, širší i užší, bývají povětšinou stlačeny od první vnější řady velkých petalů směrem ke středu květu, přičemž se postupně ke středu zmenšují. Je možná i změna jejich nasměrování či pravidelnost jejich zastoupení v kruhu, což jsou potom faktory, které jsou ukazatelem hodnoty takového květu. Za jakých podmínek k tomuto zcela ojedinělému jevu v přírodě dochází, není dosud spolehlivě zjištěno. Existují pouze domněnky, jaké okolnosti mohou takovouto změnu korunních lístků vyvolat. Uvádí se jako možnost ekologicky narušené prostředí růstu, chemické vlivy v půdě ale i ve vzduchu, zvýšená radioaktivita, spekuluje se, zda je to působení jednoho činitele, či několika najednou apod. Jisté je, že bude ještě dlouho trvat, než tyto podněty a příčiny budou osvětleny. Pro nás zůstává navíc i jistota, že tyto rostliny nelze množit semenem, to se nemůže vytvářet, ale výhradně dělením mateční rostliny, což způsobuje jejich nedostatek, vzácnost a pochopitelně navyšuje i jejich hodnotu.

V zájmu pravdy je třeba říci, že v našem českém prostředí bylo nalezeno asi 10 takových rostlin, což vzhledem k malé rozloze našeho státu je relativně hodně. V Německu to je asi 5 – 6, ve Švédsku 2 – 3, v Anglii 2, v USA 1 rostlina, když teprve cca před 2 roky přibyl v USA nález ještě dvou dalších plnokvětých rostlin. V tomto směru tedy Česká republika vede, ale asi i tím, že naši lidé více vnímají neobvyklosti v přírodě.

Ačkoliv se historicky připomínají plnokvěté podléšky již v r. 1440 (viz úvod 1.části tohoto povídání), nebyla dosud o problematice vzniku takovýchto druhů napsána žádná seriozní ucelená práce, pouze dílčí články a úvahy několika šlechtitelů. V Evropě např. pana Severina Schlytera (Švédsko) a paní Marlen Ahlburgové (Německo). Zůstaňme tedy u skutečnosti, že se dnes jejich počet hodně rozrostl a není problém si takovou podléšku obstarat. Vyžaduje stejnou péči jako její jednoduše kvetoucí sestra, je jen o hodně dražší. Už proto, že množení je prováděno výhradně dělením, když její přírůstek je asi jeden pupen za rok, někdy i méně. Buněčné množení se dosud nedaří, což vyplývá z příslušnosti podléšek k čeledi Ranunculaceae, při čemž byly všechny dosavadní známé pokusy zmařeny napadením nových rostlinek virem.

Plnokvětá modrá podléška české provenience má význačné postavení mezi stejnými na území Evropy. O jejím prvním výskytu však mnoho nevíme. Ve svém pátrání jsem dospěl zpětně zatím do období I. světové války. Po získání dalších hodnověrných informací bych tyto rád shrnul v samostatném pojednání. Už proto, že ač je v Anglii nebo v Německu zařazována mezi naprosto špičkové, jsou zde jisté pokusy o zatajování místa jejího původu, či o přivlastňování.

Hepatica nobilis plena blue - Czech typ

V katalogu z r. 1996 největší německé firmy, která nabízí podléšky, Jürgena Peterse z Uetersenu poblíž Hamburku, je uvedeno 5 rostlin pod českými jmény, označujícími buď nálezce nebo místo objevu. O rok později již o nich v katalogu zmínka není, což mi pan Peters odůvodnil slovy: „ Jde o jednu a tutéž rostlinu“. Svědčí to o tom, že se tento typ nachází u nás v kultuře (byť jen u specialistů-amatérů) po celém území státu. V pozdějších letech se již podobná nabídka v katalozích zmíněné firmy neobjevila, i když jsem firmě za posledních 6 let expedoval tyto rostliny v počtu dosahujícím trojmístné číslo. Je to záhada, neboť o superkvalitě naší „plnokvěté modré“ nemůže být pochyb. Dokladuje nám to nabídkový katalog druhé největší zahradnické firmy v Německu, pana Andrease Haendela v Neu Falkenrehde poblíž Berlína, jemuž jsem před osmi lety přenechal skupinu těchto rostlin. Prodává je pod jménem Hepatica nobilis ´Ladislav´, i když já je označuji důsledně takto
Hepatica nobilis plena blue - Czech type. V katalogu pro rok 2006 Andreas Haendel doslova píše: ´Ladislav´ je Hepatica od a podle Ladislava Materny z ČR. U všech mých návštěvníků je mezi plnokvětými modrými podléškami doslova miláčkem – vytváří bohatou květenu zářivě středně modré barvy, květy jsou větší na krátkých, vzhůru směřujících lodyhách, později obrůstá pěknými, svěže zelenými listy.

Podobnou rostlinu, také původem z ČR, nabízela v r. 2005 ve svém katalogu ještě anglická firma Paul Christian, Wrexham, pod označením ´Brun´ (zřejmě zkomolenina z německého Brünn – Brno). Do Anglie se dostala od nás přes ing. Holzbechera a Andrease Haendela - tam byla buněčně namnožena. V tomto roce však již byla z katalogu ztažena (vsadil bych na následky virového onemocnění – viz poznámka o čeledi Ranunculaceae). Další anglická firma, která ode mne tuto rostlinu získala, Ashwood Nurseries LTD ji má teprve v procesu množení a nelze předpokládat její brzké uvedení na trh.

Skvostnou plnokvětou podléšku nalezl (a vyfotografoval) Stanislav Čechura v roce 2010 na svých toulkách po lesích středočeských Brd. Bylo to v oblasti na hranicích vojenského prostoru, v místech, kde již po vápencích není ani zbytek. Naopak, tato podléška zde vyrostla na kyselém podloží v bukovém lese, kde před milóny let byla sopka. Tato krásná plnokvětá podléška byla ponechána na lokalitě a od nás dostala jméno Hepatica nobilis ´Brdy´. V letošním roce (2012) jsme ji už na lokalitě nenašli. Zmizela, ač byla původně zaměřena pomocí GPS pro potřebu dalšího pozorování. Buď zašla, což se u anomálií stává, nebo ji tam někdo vykopal. Už je ale zdokumentovaná. Bude zajímavé sledovat, zda se někde, jistě pod jiným jménem, u někoho objeví v komerční nabídce ... Hepatica nobilis ´Brdy´ Rostlina je mimořádně unikátní naprostou symetrií okvětních plátků, které jsou stejné, jeden jako druhý, od okraje k středu. Téměř to připomíná tzv. pomponku - jiřinu (Dahlia) s drobnými kulovitými květy. Také je nádherně tmavomodrá. Jak je zřejmé, i příroda dokáže vyšlechtit poklad. Jakpak asi vznikla? Je dost možné, že na to mají vliv podzemní tajuplné síly bývalé sopky. Vždyť na podobné lokalitě, v kdysi sopečném Českém středohoří, byla nalezena i Hepatica nobilis Plena blue - Czech typ představená zde v předchozím odstavci. Mimochodem na této Brdské lokalitě by šlo najít nejméně pět, šest různých výrazných typů rodu Hepatica nobilis a snad dvacet takových, které se výrazně lišily okvětními plátky i jejich barevným odstínem. Zatím tam ale rostliny v klidu rostou.

Přesuňme se z Čech do Anglie kde můžeme uvést jeden neobyčejný kultivar. Reverend R.J.Blakeway-Philipps nalezl okolo roku 1980 v zahradě poblíž Cambridge podléšku, kterou pojmenoval po místě kde žil, Hepatica nobilis ´Little Abington´.Je drobného vzrůstu, kvete neobyčejně bohatě modrofialovým květem a při svém prvním vystavování obdržela významné ocenění R.H.S. Pomalu však přirůstá a je proto vysoce ceněna. Samotný nálezce, téměř devadesátiletý, vlastní již pouhé 3 rostliny, navíc ve špatné kondici v důsledku nevyhovujících pěstebních podmínek. Naštěstí je rostlina již namnožena a v potřebné péči specialistů, takže jí zánik nehrozí.

Z USA byla donedávna známa jen jedna plnokvětá rostlina – Hepatica acutiloba ´Louise Koehler´, jejíž nádherný květ připomíná ve tvaru kalicha rozvinutý květ leknínu barvy světle růžové až bílé. V Evropě je velmi vzácná. V roce 2004 se k nám na kontinent dostala z USA i první plnokvětá modrá a také zářivě růžově červená podléška – zatím bez názvu a bez bližších údajů o původu.

Hepatica nobilis ´P.Petersen´

Ze Švédska se na kontinent rozšířila modrá plnokvětá forma označovaná jako Hepatica nobilis plena blue - švédský typ. Jde o odolnou rostlinu robustnějšího vzrůstu s větším květem, je v nabídce firmy J.Peters, Ueterson, Německo. Tato firma, která má na německém trhu vedoucí postavení, nabízí v současnosti ještě plnokvěté modré rostliny Hepatica nobilis ´P.  Peters´ (na snímku vlevo) a Hepatica nobilis ´Müssel´, která má světle modrou barvu a firma ji cení z modrých typů nejvýše. Pěstuje ještě několik dalších druhů modrých plnokvětých rostlin, ty však v katalogu neuvádí.







Hepatica nobilis ´Goldbeck´s plena´

Velmi krásný je jeden zdařilý výpěstek
Hepatica nobilis ´Goldbeck´s plena´ , který se začal objevovat v poslední nabídce pěstitelů a je již i ve sbírkách na území České republiky. Zatím však nepříliš rozmnožený a tak vzácný. Záleží na pěstitelích, jak rychle se objeví ve větším počtu. Bohužel za jeden rok to nebude.













Hepatica nobilis rubra plena

Dále má firma J.Peters, Ueterson, SRN v nabídce oblíbenou a nejrozšířenější plnokvětou podléšku vůbec, Hepatica nobilis rubra plena - cenově ze všech nejpřístupnější (viz foto vlevo). Není tedy divu, že má co dělat s množením této krásky.
Tato podléška při rozkvětu poupěte doslova září, téměř jako rubín (rubra), ale záhy, tak po týdnu až deseti dnech podstatně zesvětlá a má pak typickou růžovou barvu. Ta vydrží tak asi 14 dní až 3 týdny.
(K tomu malá poznámka autora: V roce 2006 jsem dostal od Christophera Rubyho jeden kultivar této "rubry", který mu přebyl z daru od jedné švédské botanické zahrady. Měl by být údajně trochu odlišný v květu. A taky že ano. Rostlina mi rozkvetla a téměř do ukončení květenství byla překrásně tmavorůžová, radost pohledět. Dal jsem ji do země a jsem napnut jako tětiva, jak bude vypadat z jara 2007. To jen takový jeden příběh sběratele.)


Hepatica nobilis ´Rote Glut´

Růžové rostliny jsou velmi krásné a ve svých tvarech neobvyklé. Uvádím alespoň jeden krásný výpěstek
Hepatica nobilis ´Rote Glut´ (Rudá záře) – nálezce a pěstitel Timo Peters, z Německa našel v trsu rostliny Hepatica nobilis ´Rubra Plena´ jeden stvol s odlišným květem. Puk stvolu oddělil a postupně došlechtil do současné podoby, kterou nazval ´Rote Glut´ (detail květu na snímku vlevo). Šlo v podstatě o zajímavou mutaci.










Hepatica nobilis ´Walter Otto´

Zahradnictví Andrease Haendela ve Falkenrehde (SRN) vydává každoročně katalog, který nám umožňuje jistý přehled o plnokvětých podléškách v jeho kultuře. Rozlišuje v něm rostliny v procesu množení a rostliny k prodeji. Můžeme si u něj zakoupit několik druhů plnokvětých rostlin: např. Hepatica nobilis ´Walter Otto´ (světlejší modř - viz foto vlevo), dánskou ´Kirvinberg´, českou ´Ladislav´, estonskou ´Estonie´... Prý brzo bude v prodeji dalších 3 – 5 druhů. Z růžových plnokvětých nabízí toto zahradnictví dva druhy, ´Rubra´a ´Dänemark´, do dvou let přibudou další, jako ´Hamburg´, ´Wetzel´, ´Istrien–Velebit´. Ceny jsou asi o 1/3 nižší než u firmy J.Peters, z předcházejícího odstavce.


Hepatica nobilis alba plena

Severin Schlyter z Lundu (Švédsko) se zabýval křížením druhů přes 30 let – o tom bude zmínka ve čtvrté části tohoto pokračování. Nyní je však třeba vyzdvihnout jeho zásluhu na znovuzavedení do kultury Hepatica nobilis alba plena (na snímku vlevo).
O existenci této bílé podléšky v kultuře se ještě před 15 lety pochybovalo, nebyla zde žádná nabídka, žádná zmínka či informace. Tuto rostlinu, velmi životnou, odolnou a bohatě kvetoucí, jsem od p. Schlytera koupil před 8 roky a jen za posledních 5 let jsem z ní získal 7 mladých, zdravých rostlin. Známý anglický odborník M.D. Meyers se totiž ve své práci "A Review of the Genus Hepatica" obává u bílých plnokvětých rostlin virusové choroby.
Poupata této rostliny jsou zpočátku nažloutlá, květ zbělá až po svém otevření. Nevýhodou je, že při své vzrůstnosti má rostlina květy na dlouhých lodyhách, které se částečně ohýbají. Tomu lze zabránit, pokud se ponechá rostlina narůst do většího trsu, potom „drží“ a je pravým unikátem a perlou každé sbírky.

Perspektivnější než tento typ se mi jeví Hepatica nobilis alba plena nalezená v přírodě ve Slovinsku. Kvete na nižších lodyhách, i poupata jsou čistě bílá – to je zatím vše co o ní mohu říci, sleduji ji teprve 2 roky.

Uvedl jsem plnokvěté formy podléšek, jejichž názvy, popřípadě údaje o pěstování byly zveřejněny. Zcela jistě existují ještě další jedinci, o kterých se buď neví nebo je jejich existence zatajována vášnivými či bohatými „takésběrateli“, jejichž krédem je vlastnit něco co nemá druhý. To je ovšem nejspolehlivější cesta, jak zprovodit z kultury nějaký vzácný kultivar. Může přijít neočekávaně zákeřná choroba a rostlina končí. Potom je vždy dobré, vlastní-li ji ještě někdo další komu jsem ji přenechal a kdo mi ji pomůže v mé sbírce obnovit. Také je třeba počítat s tím, že nabytí větších znalostí o existenci a pěstování podléšek u dalších sběratelů a milovníků přispěje k rozšíření dosavadního počtu známých plnokvětých forem.

Našim zájemcům a začátečníkům mohu poradit účinnou metodu. Pořiďte si dva či tři druhy plnokvětých podléšek, ty vám pak v budoucnu poslouží k cílené výměně a získání rostlin dalších. Investice se vyplatí. Ne nadarmo najdeme i v katalozích význačných firem slovo „Tausch“, „Change“ – Výměna.
Nesmíte ale pospíchat, to u podléšek neplatí – kdo je v pěstování netrpělivý, ten ať se raději zaměří na afrikány.

Podléšky s květem poloplným

Hepatica transsilvanica ´Elison Spence´

S touto formou květu se běžný pěstitel setká jen výjimečně, a to tehdy, bude-li se zajímat např. o rostliny Hepatica transsilvanica ´Elison Spence´ (na snímku vlevo) nebo Hepatica transsilvanica ´Konny Grienfield´ s krásným velikým květem namodralé barvy s okrajovou řadou velkých korunních lístků a s nahuštěným středem lístků užších a drobnějších. Někdy bývají nabízeny ve skupině podléšek plnokvětých. Kultivar ´Elison Spence´, původem z Irska, málem doplatil na svoji krásu a oblibu, když byly první mateční rostliny často nešetrně množeny dělením – každý je chtěl mít. Takové časté dělení trsu rostlinu oslabuje a může snadno přivodit její zánik. Naštěstí již dnes toto nebezpečí pominulo, i cena této rostliny jde dolů.







Hepatica nobilis ´Óle´

Také téměř červeně kvetoucí Hepatica nobilis ´Óle´ - nalezená u Verdunu ve Francii Christophem Rubym, je v podstatě obrovský unikát. Vždyť se nejedná o pracně kříženou rostlinu, ale náhodný nález přírodního jedince. Zdá se, že to bude skvělá rostlina na další křížení, neboť má bohatě pylu ve svých váčcích. Podle S.Schlyterse (jedničky v oboru podléšek) jde o mimořádně perspektivní rostlinu. Snímek vlevo zdaleka nevystihuje její sytost a nádheru stavby květu. Snad časem získáme kvalitní fotografii a ne reprodukci.



Je však i jiná poloplná forma květů, která láká pěstitele jako včely med. Jsou to rostliny s takovým květem, kdy u části tyčinek k přeměně na okvětní lístky nedošlo a několik se jich ještě v neúplně přeměněném květu nachází. Po nálezu je potom přáním pěstitelů (šlechtitelů), aby pylové lačky obsahovaly pylová zrnka schopná opylování. Pomoci nich by totiž bylo možno opylovat vybrané rostliny a očekávat, že u některých z nich dojde k vytvoření nové plnokvěté nebo poloplné formy květu, včetně barevné změny. To podle použité rostliny-matky. Zmíněný vývoj je teoreticky možný a pracuje na něm již několik fundovaných odborníků, kteří mají pro takovou práci potřebné znalosti a vhodné materiální podmínky. Většinou se již křížením rodu Hepatica zabývají desítky let. Protože se mohou konkrétní výsledky objevit až v třetí generaci a od opylení až po zakvetení nové rostliny uplynou 4 roky, nedivme se, že jeden pokus (s rozsáhlými pracemi a evidencí) může trvat 12 i více let – to ani nemrkneme.

Hepatica nobilis ´Marion´

Poloplných rostlin, navíc s fertilním pylem (i toto ověření nějakou dobu trvá), bylo nalezeno dosud málo, ne každá je i potom vhodná k šlechtitelské činnosti nebo k normálnímu pěstování s obchodním záměrem. Vím v Evropě o počtu do 10 rostlin (Švédsko, SRN, ČR, Francie), a to v barvách modré, růžové a smíšené. Proto jsem byl nesmírně šťastný, když jsem takovou rostlinu v r. 2002 objevil. Zatím se vyvíjí slibně a je o ní mezi odborníky velký zájem. Byla již namnožena, takže 6 rostlin by mělo garantovat její přežití v kultuře. Rád jsem několik rostlinek po dělení trsu přenechal zkušenějším a hlavně mladším, jsem si vědom toho, že její případný vývoj je běh na dlouhou trať. Pěkně formovaná, barevně vyvedená a pylem obdařená poloplná rostlina je ceněna výše než rostlina plnokvětá, u níž byl proces přeměny již definitivně ukončen.
Moji nalezenou rostlinu jsem pojmenoval Hepatica nobilis ´Marion´ (na snímku vlevo nahoře).
Další český sběratel podobnou rostlinu nazval Hepatica nobilis ´Blue Buquet´.

Hepatica nobilis Schlyter´s semiplena

S opravdu krásnou rostlinou, Hepatica nobilis ´Schlyter´s semiplena´ (na snímku vlevo) pracoval přední evropský šlechtitel Švéd Severin Schlyter. Je možné, že takových různých rostlin měl více. Bude o něm zmínka v dalším úseku v souvislosti s neobyčejnými výsledky v křížení při vytváření nových forem listů, především zkadeřených a mramorovaných. Bohužel v roce 2006 Severin Schlyter zemřel.




Samostatnou kapitolou by bylo pojednání o využití, respektive postupech při práci šlechtitelů s podléškami s poloplným květem v Japonsku. Nakonec jejich výsledky hovoří samy za sebe. Na studijní cestu se tam (ale i za účelem nákupu) vydalo na sklonku 20. století již několik „hepatikářů“ z Anglie, USA i SRN. Pro nás je to zatím TABU. Nakonec bych chtěl i u poloplné formy podléšek konstatovat, že při téměř absolutním nedostatku písemných zmínek či jiné literatury nepovažuji shora uvedený výčet za konečný.

Zkuste najít při svých toulkách přírodou podobnou „poloplnou“! To by bylo něco! Máte na to ale v každém roce jen kolem třiceti dnů.

Kultivary podléšek vzešlé z křížení

Mnozí si položí otázku proč křížení, když samotný rod podléšky je už tak dosti proměnlivý co do listu, květu, jeho barvy či odstínů. Odpověď je jednoduchá, je to snaha pěstitelů docílit ještě kvalitnější kultivary ve všech směrech, protože to je jednak možné, ale současně i lákavé překonávat clonu tajemství a obtíží, které s takovou činností souvisí, seberealizovat se tvůrčí činností a pocítit při úspěchu zadostiučinění nad výsledky své dlouholeté práce.

Hepatica x media ´Prof. Friedrich Hildebrand´

První křížení podléšek v Evropě bylo zaznamenáno v 19. století, kdy profesor botaniky Heidelbergské university Friedrich Hildebrand prováděl a popsal ve své práci "Über Bastardierungsexperimente zwischen eigenen Hepatica Arten" svoji rozsáhlou činnost s použitím Hepatica nobilis (tehdy ještě pod několika jinými názvy) a s Hepatica transsilvanica. Inspirovaly ho články botanika Simonkaie z r. 1886 o nálezu kříženců uvedených druhů v rumunské přírodě. Utvrdily jej v tom, že křížení i v umělém prostředí je možné. Žel, výsledky a praktické doklady této činnosti se nedochovaly.
Jeho činnost inspirovala na konci 20. století několik osobností zabývajících se kulturou podléšek. Paní Marlen Ahlburgová z Německa na jeho počest pojmenovala nádhernou rostlinu ze své "dílny", a to Hepatica x media ´Prof. Friedrich Hildebrand´ (na snímku vlevo). Je neobvyklá bílými petaly, lemovanými s postupným přechodem na rozmytou porcelánovou modř. Ještě v nedávné minulosti se vyskytla i ojedinělá nabídka prodeje této rostliny za sumu o trojmístném číslu v Eurech! U mne se projevuje jako velmi životná a transsilvánská "krev" způsobuje její velmi ranné nakvétání.

Hepatica x media ´Ballardii´

Stejně tak je tomu i u další rostliny, Hepatica x media ´Ballardii´ (na snímku vlevo), kterou takovýmto křížením vypěstoval okolo roku 1916 v Anglii Ernst Ballard. S touto rostlinou, která prošla podobnými peripetiemi, už je to lepší, lze ji dnes sehnat. Považuje se za největší krásku mezi všemi jednoduše kvetoucími podléškami vůbec. Barva jejich 4 i 5 cm velkých květů je jen obtížně popsatelná. Řekněme levandulová modř (?), lépe to neumím vystihnout. Její pestíky se přirovnávají k očním řasám, rostlina je sterilní a neochotně přirůstá. Několikrát se za dobu od svého vzniku vytratila z kultury a znovu objevila. Byla zde snaha ji napodobnit a dodnes některé zahradnické firmy nabízejí její nepravé varianty. Je to jakoby Mozart v klasice, ale v podléškové sbírce.


Hepatica x media Milstream Merlin

Další mezník v křížení představuje rostlina
Hepatica x media ´Millstream Merlin´ (vlevo).
Vypěstoval ji americký pěstitel H. Lincoln Foster (z Falls Village ve státě Connectitut) zkřížením druhů Hepatica transsilvanica a
Hepatica nobilis var. americana.
Tato nádherná podléška s hluboce vystřiženými listy, má zvláštní, temně purpurově nafialovělou barvu, s kterou poutavě kontrastuje téměř žlutý střed bez pestíků. Je zcela sterilní, což zapříčiňuje její dosud vzácné rozšíření a vysokou cenu. Poprvé ji vystavovala v Anglii paní Kath Dryden a získala za ni v roce 1989 zvláštní ocenění. Podle mé zkušenosti však dobře přirůstá, takže má dobrou perspektivu postupného rozšíření.





Hepatica x media ´Rötgesbütteler Röschen´ Hepatica x media ´Rötgesbütteler Röschen´

Je třeba se zmínit o dalším výjimečném kříženci, který vznikl použitím dvou druhů – Hepatica nobilis a Hepatica nobilis var. pubescens.
Paní Marlen Ahlburgová, význačná pěstitelka a teoretička hepatikové kultury v SRN, přišla s překrásným kultivarem pod jménem
Hepatica x media ´Rötgesbütteler Röschen´ (na snímcích vedle). Základní bílá barva přechází od středu květu postupně do růžové barvy, až konce petalů jsou již barevně výrazné. Rostlina upoutá svojí křehkostí. Je také sterilní. Autorka svůj pokus pečlivě popsala v časopisu Gartenbotanische Blätter 23-1998. Podrobný popis křížení, napsaný v němčině, si můžete otevřít a nastudovat z fotokopie 1 a z fotokopie 2). Kdo si článek přečte, má příkladný a podrobný návod k provádění křížení. Další, neméně skvělé rostliny, pocházející z její pěstitelské a šlechtitelské práce, jsou: modrofialová Hepatica x media ´Königin Louise´ s unikátními modrými pestíky (!), dále Hepatica x media ´Maria Sybilla Merian´, s květem odstínu modré barvy a ve tvaru kalicha. Další její krásný výpěstek je Hepatica x media ´Max Leichtlin´, s výraznou listovou kresbou. Její práce je jakousi renezancí procesu křížení podléšek a začíná se jí nová éra v práci šlechtitelů, datující se do přelomu dvacátého století.


Lze říci, že při křížení především druhů Hepatica nobilis a Hepatica transsilvanica obecně zjišťujeme:
Tyto dva druhy sice přinášejí v křížení zajímavé jedince, avšak určité odlišnosti v počtu chromozomů použitých rostlin vždy působí jisté potíže. Nejlépe se jako samičí rostlina osvědčil druh Hepatica nobilis, pylová zrnka samčí rostliny Hepatica transsilvanica (kterých tato rostlina produkuje vždy málo) se při opylování chovají dosti nevyzpytatelně – obráceně je to ještě horší. Vzniklí kříženci jsou převážně sterilní. Rostliny si ze zásady podržují formy listů druhu Hepatica transsilvanica, které ale nabývají na každém laloku vždy ještě další jemnější výstřihy, podle čehož na první pohled poznáme křížence a jeho samčí rodičovský původ. Také kořenění respektive vytváření rhizomů je víceméně horizontální ve shodě s podléškou transsilvánskou, čímž se rostlina stává odolnější a snadněji se dělí. Ke křížení se nepoužívá rostlina bílé barvy, ta se v podstatě objevuje ve výsledcích sama.

S dalším výpěstkem se přihlásila Anglie současnosti. Jde o křížence Hepatica x media ´Harvington Beauty´ modré barvy, mimořádně robustní a naprosto odolnou rostlinu. Dosud však není jednoznačně ujasněno, zda jde o nahodilý nález ze zahrady nebo o cílené křížení.

Z Německa pak již v tomto roce uvádí do prodeje zahradník a vášnivý pěstitel, vlastník největší sbírky podléšek v SRN, Andreas Haendel, následující křížence od Hepatica x media :
´Blaue Stunde´- temně modrý kvalitní květ, bílé pylové tyčinky;
´Himmel Zauber´- nebeská modř, tmavé pylové tyčinky;
´Karpatenhimmel´- petaly světle modré, půlené bílými čarami.

Listy Hepatica ´Cremar´

Ve Švédsku přišel Severin Schlyter také s řadou nových kříženců, některé jsou dosud nepojmenované. Věnoval se až do své smrti v r. 2006 dlouhodobě především vzniku nových forem listů podléšek. Rostliny, převážně vedené pod jménem jako ´Cremar´ + čísla 400, 430, 450 a 500, kvetou téměř červeně, mají listy v podobě zvlněného krepového papíru, k tomu navíc s bohatou mramorovanou kresbou. Jsou již k sehnání pro toho, kdo chce mít ve své sbírce něco unikátního. Ovšem v cenách od 20 Euro.

V Anglii je aktivní skupina pěstitelů kolem Johna Masaye z Ashwood Nursery. Realizují nová křížení, především s použitím asijských druhů hepatik. Uvažují i o zavedení těchto kříženců do kultury pod označením Hepatica x schlyteri k uctění památky zesnulého švédského pěstitele Severina Schlytera, který s použitím těchto druhů započal.



Další úspěšné pokusy v křížení jsou hlášeny z Německa z dílny botanika - teoretika Georga Adama a ředitele botanické zahrady v Hofu Christopha Rubyho. Použili ke křížení druhy Hepatica nobilis a japonské druhy Hepatica maxima a Hepatica henrii.


Proměnlivost velikosti květů

Na závěr povídání o květech podléšek se podívejte, jak proměnlivé mohou jejich květy být, jak rozdílné mají velikosti, a to i v rámci jednoho druhu. I tak mohou vzniknout kultivary, když v rámci běžného základního druhu, se například objeví jedinec se zvlášť velkým květem nebo se zvlášť zmnoženými plátky.
Jestliže si tuto vlastnost ponechá i v dalších letech a při dalším množení, je nový kultivar na světě.
Je k tomu třeba ovšem dostatek soudnosti, aby kdejaká malá odchylka nebyla hned pojmenována kultivarovým jménem. Vždyť jak již bylo řečeno, podléšky jsou v přírodě samy od sebe dosti proměnlivé.


Úroveň poznání nabývá mezi současnými pěstiteli prudké zrychlení a počet šlechtitelů zabývajícími se problematikou křížení rychle narůstá. Lze předpokládat, že už nyní bude počet nových zdařilých kříženců daleko vyšší, než jenom ty, s jejichž jmény se můžeme setkat v katalozích. Určitě existují. Jejich zavedení do kultury si však vyžaduje delší dobu především k ověření stabilizace potřebné kvality, výrazné odlišnosti apod.
Trefně to glosuje ve svém výroku paní Marlen Ahlburgová: Každý má možnost, aréna je otevřená.


Konec 2.části povídání.
V závěrečném 3.díle se dozvíte o způsobech pěstování podléšek, o péči a jejich ochraně a nakonec o jejich množení výsevem či dělením a o dalších zajímavostech okolo jaterníků - podléšek. Je zde také základní informace pro pěstování japonských druhů Hepatica japonica. Stačí kliknout zde, na 3.díl povídání o podléškách.

S použitím zahraničních materiálů a s doplněním vlastních zkušeností připravil Ladislav Materna.
Autor vám rád odpoví na dotazy, případně si rád vymění zkušenosti, ale jen přes e-mail: ilamat@seznam.cz.

Většina snímků je ze zahraničního odborného tisku a katalogů pěstitelů, případně z archivu autora či z archivu www.skalnicky.cz nebo z webů z celého světa.
Mnoho dalších snímků, ovšem blíže nepopsaných, pouze s dosti nepřesnými jmény podléšek, naleznete na stránce neurčené švédské firmy, po kliknutí na obrazovou galerii.




Obsah a design: © Martin Pilný
Počet přístupů: Tuto stránku vidělo již: 23495 návštěvníků.