www.skalnicky.cz Zpět na úvodní stránku
 
Výstavy a akce
Zajímavé rostliny
Pro
začátečníky
Skalky pro inspiraci
Bude Vás zajímat...
Ze světa hor
Adresy pěstitelů
Informace o klubech

Co je to alpínkový box?

Dionysia microphylla x D.freitagii ´Ewersley Delta´ se bez boxu či skleníku nedá pěstovat

Často se v článcích a knihách objevuje pojem alpínkový box. Nutno přiznat, že tento umělý název vznikl z anglického překladu a hodně zjednodušeně to znamená studené uskladnění rostlin v jakémsi pařeništi.Zvláště v zimě nebo za dešťů v horkém létě a při jiných nepohodách se box osvědčil pro choulostivější rostliny.

Ne každou skalničku můžeme pěstovat pod širým nebem, protože třeba pochází z jiných klimatických oblastí a naše počasí jí nesvědčí. Zanícený skalničkář (zvláště pak sběratel unikátů) se však nechce ochudit o krásu rostlin například z asijských vysokohorských oblastí, či z Kalifornie, nebo z Japonska, ba třeba z Nového Zélandu. Mnohé rostliny byť jsou trvalky a rostou ve volné přírodě ve své domovině, nemůžeme udržet v podmínkách našich mokrých zim, či deštivého (ale i žhavého) léta, neboť prudké výkyvy teplot či vlhka, tolik obvyklé u nás jsou pro ně zhoubné, stejně jako třeba holomrazy s ostrým větrem.

Také mladé předpěstovávané rostlinky z výsevů či výsevy samotné vyžadují chráněnější podmínky než později dospělí jedinci. Někdo může namítnout, co je to vlastně za skalničky, když nevydrží pod volným nebem. Vždyť v přírodě je také nic nechrání. Ale to je mylný názor.

Rostliny, zvláště z vysokých hor, totiž potřebují v zimním období relativní sucho a nepříliš velký mráz. Obvykle bývají pod vrstvou sněhu, která na ně napadne v listopadu či prosinci (i dříve) a sleze až při jarním tání. Sníh je chrání nejen před výkyvy teplot, ale také před zimními přeháňkami, deštěm se sněhem, před mlhami a jinými výkyvy počasí. Na jaře pak rostliny dostanou vydatnou zálivku ze sněhu. Následuje krátké, ale bujné období vegetace, kdy rostliny vyrostou, vykvetou, zaplodí semena. V té době již v mnohých světových horách panuje letní sucho a rostliny jsou podle areálu výskytu buď v absolutním vypékacím suchu (např. Střední Asie, Turecko, Kalifornie, Utah apod.) nebo je zavlažují jen občasné přeháňky. Podzimní deště dají opět rostlinám vláhu, kterou si uloží do pletiv a kořenů. Pak jen opět zasype sníh. Typický je tento cyklus pro horské a stepní cibuloviny - hodně vody a živin z jara, úplné sucho v létě, vlhko na podzim a sněhová peřina proti mrazům. Vytvořit tyto podmínky v zahradě je mimořádně obtížné.

A tak vznikají různě veliké sbírky rostlin pěstovaných v květináčích a nádobách, ukládané do alpínkových boxů nebo do skleníků. Většinou nevytápěných. Stavba skleníku je drahá a náročná. Vytvořit alpínkový box je snazší a často pro rostliny vhodnější.

Alpinkový box

Nejjednodušší verzí boxu je vykopat na zvoleném místě zeminu do hloubky alespoň 30 cm. Lépe je půl metru. Místo by mělo mít již od oběda vržený stín domem nebo stromy. Obdélníkovou jámu ohradíte silnějšími prkny, zdivem, betonem nebo jiným materiálem, jako se staví pařeniště. Na dno boxu místo hnoje a kompostu rozprostřete 5 cm vysokou drenážní vrstvu a na ni položte staré červené cihly nebo dlaždice, aby se odspodu nedostávaly nahoru zbytečně žížaly. Cihla navíc drží stálé jemné vlhko a chlad ke kořenům. Dlažbu pokryjete další asi 5 cm vrstvou jemného štěrku nebo kamínků z prosátého říčního písku, který pak nasypete navrch ve vrstvě 15 až 20 cm. Nepoužívejte kopaný písek, vhodnější je říční nebo tzv. univerzální betonka (písek kopaný ze starých říčních náplav - ten je nejlepší). Někteří pěstitelé plní boxy vrstvou pilin získaných zdarma z pily. Výborně drží vlhko, ale nikdy se nepřemokří, neroste na nich nejméně dva tři roky plevel ani játrovky - metla všech skleníků a pařenišť. Bohužel nejdéle za pět let je třeba piliny zkompostovat a nahradit novými, čistými. To alespoň přinutí pěstitele k revizi rostlin a udělání pořádku ve sbírce.

Konstrukce pultového boxu

Zajímavá je také jiná konstrukce boxu - pultová. V oblibě ji mají Angličané, ale i u nás jsou k vidění. Konstrukce již vyžaduje trochu tesařské dovednosti. Je ideální pro starší pěstitele, kterým již ohýbání k zemi tak nesvědčí. Rostliny jsou navíc blízko k očím a je z nich větší požitek. V takovém boxu na stojinách nemůže řádit krtek. Na pultovém boxu piliny tvoří i jistou formu tepelné izolace, přesto je dobré dát dovnitř na dno a boky alespoň 3 cm silné desky polystyrenu. Nezapomeňte na odtokové otvory pro přebytečnou vodu.

Alpinkový pult
Zapuštění rostlin v písku

Alpinkový box pak může začít sloužit. Do vrstvy písku nebo pilin se zapouští květináče nebo misky s pěstovanými rostlinami. (Foto rostlin v pískovišti). Vhodnější jsou květináče z pálené hlíny bez povrchové glazury. Lépe se přebytečné vody zbavují či naopak ji snadno přijmou zpět. Plastové kontejnery se zase nemusí tolik zapouštět do vrstvy pískoviště v boxu. Stačí je zapustit ze dvou třetin. Písek (piliny) slouží jako regulátor změn vnějších teplot ve dne a v noci. Odvádí zbytečnou vodu a vydechuje jemnou vzdušnou vlhkost kolem, což skalničkám zvláště v horkém létě dělá dobře - ochlazuje to jejich listy.

V boxech lze rostliny chránit nejen před zimní nepohodou, ale i před ostrým sluncem (stínovkami), krytím před přílišným deštěm, lze tu mít na očích choulostivky a více se jim věnovat, krýt třeba jednotlivé květináčky ... zkrátka alpinkový box je pro vášnivého skalničkáře nepostradatelný.

Boxy se kryjí obvykle dobrou plastovou (kašírovanou) fólií v rámu. Sklo se užívá méně často, neboť je drahé a hlavně tzv. pálí rostliny. Navíc se snadno rozbije. Nezapomeňte, že ve vlhkém počasí je třeba zakryté boxy občas vyvětrat, a to i během zimy. Zároveň je třeba v bezmrazých hezkých dnech zkontrolovat, zda některé rostliny nemají v boxu až přílišné sucho (mráz vysušuje až moc rychle).

Boxům se podobají i skladovací jámy, které kopají někteří pěstitelé na vyšší rostliny (pěnišníky, konifery, keříky, bonsaje v mísách ...). Bývají až 150 cm hluboké, ale příliš se neosvědčují, pokud nemají velmi dobře utěsněné kryty v zimě. Jak známo chladný vzduch klesá, a tak jáma snadno natáhne mráz a dlouho jí trvá, než ho pustí ven. Vznikne tak jakoby mrazová kotlina a účel se míjí účinkem. Zasenkované rostliny v ní i zmrznou.

Kresby Miroslav Pinc, foto Martin Pilný.

Množení skalniček kořenovými řízky

Některé rostliny, například prvosenky (Primula), koniklece (Pulsatilla), kakosty (Geranium), některé plamenky (Phlox), dračíky (Penstemon) a další druhy vytvářející provazcovité silné kořeny bez velkého vlášení, lze množit netradičně kořenovými řízky. Tímto způsobem lze například množit kultivary a různé mutace, které by běžně semeny množit nešly a vrcholových řízků moc nevytvářejí. Tím lze také získat větší počet stejných jedinců - např. stejně zbarvených. Kořenovými řízky získáte také více rostlin než z vrcholových řízků, kdy mnohdy není co odříznout. Koniklece ani vrcholovými řízky množit nejdou a ze semen si nezachovají identitu.

Kořenové řízky lze odebírat z rostlin výhradně od března do května, tedy v době plného růstu rostlin. Matečnou rostlinu vyjmete opatrně z půdy a odříznete jí podle situace několik ročních (loňských) tlustších kořenů, co nejdelších. Část kořenů rostlině ponechejte, aby dále mohla růst, neboť ji obratem zase zasaďte a zalijte pro další uchování. Obvykle si ani nevšimne, že byla vyrýpnuta, případně se rychle vzpamatuje.

Kořenové řízkování

Odebrané kořeny pak žiletkou rozřezejte na 3-4 cm dlouhé řízky (jak je patrné z kresby, kde jsou znázorněny kořeny petrklíče). Přitom důsledně dbejte, abyste řízky neotočili, abyste měli stále přehled, která je jejich horní část. Řízky pak sázejte horní částí kořene vzhůru do plochých misek, nízkých bedniček nebo na pult skleníkové množárny. Pod řízky musí být dobrý odtok vody (drenážní vrstva). Na drenáž nasypete asi 4 cm vrstvu kvalitního zahradnického množárenského substrátu nebo směs listovky s pískem v poměru 1:1. Navrch pak nasypete 4 cm vrstvu křemičitého říčního písku. Vše zalijete a po slehnutí do písku kolíčkem uděláte mělký otvor tak, aby se spodní část vloženého řízku lehce dotýkala substrátu a horní část řízku byla těsně pod povrchem písku. Neměl by však řízek vyčnívat nad povrch, proto v případě potřeby lehce dosypte navrch písek. Názorně situaci ukazuje kresba.

Během roku, obvykle do dvou měsíců, se na spodu kořenového řízku objeví první vlásečnicové kořínky a nahoře, ze spících pupenů vyraší pupenové lístky. Ty je třeba ještě chránit před plným sluncem a udržovat jim přiměřenou vzdušnou vlhkost, tak jako v řízkovacím substrátu.

V dalším roce brzy z jara, někdy již na podzim daného roku, lze přesadit rostlinky do malých kořenáčů či kontejnerů. Pamatujte, že mají velmi křehké kořínky. Nechte je pak alespoň měsíc prokořenit, než je vysadíte přímo do skalky či skalkové partie v zahradě.

S výhodou lze odebrat řízky také z rostlin, které pěstujete v kontejneru (květináči) zapuštěném v písku. Po čase vám rostlina vytlačí kořeny z drenážních otvorů ven. Tyto pak stačí odříznout a použít. Pozor, aby v kontejneru (květináči) nebyl u rostliny vrostlý plevel, zvláště pampeliška, jejíž listovou růžici jste sice nahoře vytrhli, ale kořen v kontejneru zůstal dál a vy si jej pracně nenamnožili! To, že dříve drenáží proroste ven kořen plevele než kulturní rostliny, je víc než pravidlem.

A ještě poznámka: ořezané konce kořenů na matečné rostlině raději poprašte prachem z dřevěného uhlí nebo práškovým růstovým stimulátorem. Zabráníte zahnívání a urychlíte obnovu kořene.

Budeme rádi, když nám napíšete na e-mail, jak se vám to podařilo a jaké jste získali vlastní praktické zkušenosti.


© 2000 - 2012. Obsah a design:Martin Pilný
47986