|
Je obecně známo, že v Novém světě, pardon, na americkém kontinentě, roste řada rodů rostlin, které se v přírodě na jiných kontinentech nevyskytují. Patří mezi ně i zajímavý a krásný rod Townsendia. Ortodoxní skalničkář, pěstující na skalce a ve sbírce jen nejmenší druhy rostlin, zde má příležitost vybrat si celou skupinu překrásných kopretinek. Má příležitost se s nimi nejen potěšit, ale i potrápit - vyzkoušet své pěstitelské umění.
Již vzhled těchto rostlin napovídá, že patří do čeledi složnokvětých (COMPOSITAE, ASTERACEAE). Na americkém, kontinentu, především pak v USA a Kanadě roste několik desítek druhů. Většinou se jedná o rostliny vysoké 20, ale i 50 cm. Ty, které vám dnes představujeme však ztěží dorostou výšky 5 - 10 cm.
Právě těmto drobínkům se před časem věnoval pracovník Denverské botanické zahrady, alpinkář Panayoti Kelaidis. Zkoumal jejich výskyt v americké přírodě, sbíral semena a zkoušel rostliny introdukovat do kultury. Své poznatky pak shrnul v časopise americké společnosti pěstitelů skalniček (Bulletin of the North American Rock Garden Society, Volume 56, No.2 z jara 1998). Vzniklo tak pěkné ucelené první dílo, věnované právě těmto krásným rostlinám. Protože ve výměnách semen, zvláště z USA, se townsendie objevují často a v naší literatuře toho o nich mnoho není, jistě uvítáte stručný výtah z informací a zkušeností, které Panayoti Kelaidis nezištně vyslal do celého skalničkářského světa. Byl potěšen, když se dověděl, že jeho práci chceme přeložit pro české skalničkáře a umístit na internetové stránky. (Následující texty a fotografie zvěřejňujeme s jeho souhlasem, ale jakékoliv další komerční využití jinými osobami i nadále podléhá jeho souhlasu.)
Ti z vás, kteří odmítají pamatovat si latinské názvy rostlin (k vaší škodě), budou muset udělat výjimku. Townsendie nemá oficiální české pojmenování a tak se jim prostě říká latinskoanglicky tausendie.
Townsendie rostou na prériích, v tundře, v sutích i spárách, od nížin až po vysoké hory, mezi duby či borovicemi stejně, jako ve vyprahlých trávách. Úžasně proměnlivá místa. Proto i ta náladovost townsendií v kultuře. Nelze všem dát úplně stejné podmínky.
Problémy jsou i s taxonomií, s botanickými jmény. Townsendie mají mnoho synonym, jak je botanikové nacházeli v různorodých podmínkách a klimatických výškách. Je těžké je určovat, dělit do druhů a poddruhů, pojmenovávat.
Je totální horror, když si navíc lidé vyměňují semena těchto rostlin, ztrácejí původní popisky nebo rostliny špatně označují a následně se dál šíří pod nesprávnými jmény. Proto pěstujete-li některou z dále uvedených townsendií, pak si zkuste porovnat náš popis a foto s vaší rostlinou.
Právě čtete první díl naší internetové monografie o nízkých druzích rodu Townsendia. Další pokračování jsou na dalších stránkách budou krátce po sobě následovat. Projdeme se rodem, který zamotává hlavu nejen botanikům. Pro potřeby zahrady jsme je rozdělili do podskupinek se společnými znaky a charakteristikami. Fotografie jednotlivých druhů jsou jen náhledové, kliknutím na obrázek se Vám zobrazí samostatná velká fotografie.
Bezlodyžné druhy
(rostoucí na Great Plains a v Northern Sagebrush Steppe)
Hned pro začátek: Zásady pro pěstování Townsendia hookeri jsou obecně platné i pro ostatní druhy zde uváděných malých townsendií. Výjimky jsou uvedeny dále v textu.
Townsendia hookeri - říká se jí také Velikonoční kopretina Velkých plání (the Great Plains Easter Daisy). Je to nejrozšířenější druh tohoto rodu. Na některých místech Velkých plání (Great Plains) roste tak hustě, že při rozkvětu tam pláně vypadají jako zasněžené a není kam šlápnout (jako u nás sedmikrásky či pampelišky). Roste až do výše hranice lesa v centrálních Rocky Mountains Colorada, v NP ve Wyomingu a na pouštích a stepích Nového Mexika. Nalézt ji lze na Velkých pláních od Kanady až po Texas. Ve Skalistých horách na jižních svazích se první květy otevírají již koncem ledna a v únoru. Snesou velký chlad. Townsendia hookeri v přírodě někdy kvete až do začátku června.
Má typický stříbrně šedý velmi úzký list, až 5 cm dlouhý, vytvářející stěsnané růžice z jakoby do kruhu stáčejících se listů. Z nich vznikají stěsnané bochánky, které mají až 30 cm v půměru. Diskovité čistě bílé paprskovité květy o průměru 2,5 až 3 cm. Některé formy mají narůžovělou barvu.
V zahradě, ve vykrmené zemině a v příliš vlhkém klimatu je krátkověká, odtud její pověst o náročnosti. Jednoduše uhnije. V přírodě jsou to mnoholeté rostliny. Pokud ji někdo označí za jednoletku, pak o ní nic neví.Townsendia hookeri má pro nás obrovský klad - produkuje každý rok semena, a to již začátkem dubna. Jsou to obvykle první semena sezóny v zahradě a musí se uhlídat. Rychle se rozlétají. Pokud je ihned po jednom pinzetou zapícháte do spár v suti, již příští rok vám vykvete. Z výměny semen, pokud vyklíčí a vysadíte ji až v zimě, musíte dva roky čekat.
Tajemství pěstování? Jejich rodnou krajinou je území prosluněné celý rok a i když tam občas zasněží a zaprší, vlhko nezůstane dlouho. Klíčem úspěchu je dokonalá drenáž a chudá štěrkovitá zem. Rostlina může být i na jílu či těžší zemině, ale s množstvím žulové či jiné kyselé horniny - suti. Suť je jistota. Také ve spáře skalky s odtokem vody bude mít perfektní polohu. Stanoviště musí rychle vysychat a být jen trochu úživné. Substrát co nejkyselejší. Při delších deštích raději přikrýt, zvláště rostliny v kontejnerech. Je vynikající do mis a koryt. Poroste vám pak déle, než o co se dokážete vsadit.
Townsendia excapa - druhá nejrozšířenější velikonoční kopretinka Velkých plání z vyšších poloh Rocky Mountains. Často roste blízko předchozího druhu T.hookeri, čímž vzniká velký zmatek, protože se obě často zaměňují (navíc se i trochu vzájemně kříží). Ke zmatku přispívá i mnoho synonym, z nichž nejčastěji používaný neplatný název je Townsendia wilcoxiana nebo méně často T. sericea.
Townsendia excapa je ve všem robustnější oproti T.hookeri. Má dvojnásobně velké květy, robustnější bochánky růžic. Přesto je téměř bezlodyžná, s velkými úzkými šedozelenými listy v růžicích, jejichž krček rád uhnívá. Proto je tento druh vhodnější k pěstování přímo ve skalce na suťovišti než T.hookeri, která je vhodnější do mís a koryt. Pamatujte, že poupata se otevírají jedině při svitu slunce a v teplém počasí. Jakmile však jednou vykvete, může přes ni přejít třeba šest sněhových bouří a ona si pokvete v periodách za oblevy a poroste dál. Barva květů je od čistě bílé (ta je vzácná), po různě "špinavé" odstíny bílé až namodralé, často narůžovělé až téměř růžovofialové.Uprostřed kvetení může přežít v noci i mrazík, přesto jakmile se oteplí, kvete dál, jako by se nic nestalo. To vše ovšem za předpokladu, že ji máte vysazenou jen v jemné suti, hluboko drenážované. Zimní vlhko ji spolehlivě zahubí. Proto ji sázejte vždy na vrchní části skalky, na plné slunce. Půda je vhodnější kyselá, vápenec rostlinám příliš nesvědčí. Na dobrém stanovišti s odtokem dešťové vody se sama vysemeňuje a udržuje se na skalce.
Townsendia glabella - roste v málo obydlených oblastech, a tak jen málo lidí může běžně vidět rostlinku v plné kráse za květu. Je to oblast jihozápadního Colorada, krajina známá scenériemi s panenskou přírodou, geologickými unikáty a ještě většími archeologickými poklady. Našel jsem tuto rostlinu na úpatí La Plata Mountains (Karel May sem umístil děj mnoha svých literárních příběhů). Je zde svérázná kopcovitá krajina, kde rostou obrovské borovice Pinus ponderosa spolu s cedry v řídkých dubových lesích. Pod stromy a na ztravněných pláních roste T.glabela stejně ochotně, jako v sutích a skalách. Těm však dává přednost, zvláště častá je na skalnatých hřebíncích a na svazích hor v travnatých pohyblivých sutích, kde lesy a křoviny neudrží kořeny. Když tato townsendia odkvete, vyrazí kolem množství dalších trochu vyšších rostlin, které ji přes léto částečně zastíní. Louky se zaplní úžasnou směsí rostlin, včetně trpasličního druhu Mertensia sp. a pouze místně rostoucím Phlox caryophylla s nádherně variabilními růžovými kvítky. Častý je zde dračík Penstemon linarioides var.coloradoensis, s jehličkovitými namodralými listy a modrými květy.
Townsendia glabella vytváří mnohem větší společenství a shluky rostlin než předchozí dva druhy (T.hookeri a T.excapa). Má krásně stříbrné listy - barva je výsledkem jemného obrvení chloupky. Květy jsou o trochu větší než 2,5 cm a vykvétají tak hustě, že trsy (bochánky) o průměru až 25 cm již na dálku bíle svítí. Ve velmi (velmi!) dobře odvodněném suťovišti s dokonalou drenáží, může tento druh vydržet mnoho let v zahradě. Samozřejmě, že na slunci, ale ne na úpalu.
Townsendia incana - také dominuje v národních parcích a prériích jižních Rocky Mountains v nízkostébelných prériích a na všech okrajích pouští, které jsou na horských platech, suchých náhorních planinách (high dry plateaus) a v mělkých roklích - pánvích mezi Sierra Cascade a Rocky Mountains na hřebíncích skal. Velice se liší od ostatních druhů.
Vytváří trsy s dost výraznými šedými růžicemi z listů pokrytých chloupky, výrazně veliké - v průměru přes 30 cm. Ač se v přírodě některé květy otvírají již v pozdním dubnu, většina květů čeká až na ustálené počasí. Obdobně se chová v zahradě. Nejkrásnější podívaná bývá v květnu a ve vyšších polohách i v červnu. Po celý rok až do podzimu pak lze nacházet tyto rostlinky s ojediněle remontujícími kvítky. Výrazné trsy jsou pak celoročně nápadné. V přírodě je to typická pouštní rostlina, určitě ji najdete ve všech pouštních oblastech západního Colorada, jihozápadního Wyomingu a v Utahu. Hojná je v Uinta Basin, kde ji často nalézáme jak kvete i s dalšími townsendiemi. Ona nad nimi však převládá. Dále jsem ji našel v San Rafael Swell, Capitol Reef a v pestrobarevném kaňon Canyon Country. Roste kdekoliv, kde jsou borovice, jalovce a pelyňky pospolu s Eriogonum ovaliofolium, E.shockleyi s různými dračíky (Penstemon), kastilejemi (Castilleia) a dalšími divokými rostlinami, které v těchto částech USA vytvářejí až surrealistické přírodní zahrady květů.
Na suťové skalce v zahradě, pokud dostane čas od času jen trochu napít, kvete po celou dobu teplých měsíců i v létě, nejen na jaře. Rostlina má úžasnou variabilitu v barvě odstínů květů i listů, v jejich tvaru a velikostech. Během let jsem zjistil, že je tak mimořádně variabilní, že umožňuje v zahradě selektovat z výsevů krásné jedince. Prodloužená doba kvetení a úpravnost rostliny zní udělala jednu z nejcennějších rostlin na zahradě pro suťoviště a suché slunné vypékané skalky. Větší množství vody ji spolehlivě zahubí, tak jako podpaření při nedostatečné drenáži.
Townsendia strigosa - je malý druh, který vytváří uspořádané trsíky až chomáčky podobně jako předchozí druhy, ale s mnohem širšími a chlupatějšími lžičkovitými listy. Vyskytuje se pouze na skalách a ve skalnatých stepích hor až na sever Intermountains. U nás v zahradě v Denveru se otvírají první květy před krokusy a vždy má bílé květy. Zkušenosti s ní jsou zatím omezené a nemáme zatím ani její fotgrafii, časem Vám ji třeba doplníme.
|
